Tenhle Romeo se s Julií nemíní dohadovat o tom, co za ptáka venku zpívá. Ale to neznamená, že to nebude zábava.
Sluneční paprsek se pomalu sunul Jonneho pokojem. Nakonec doputoval až k prostorné posteli, na které momentálně spočívala dvě zcela nahá těla.
Když se paprsek dostal až k Jonneho očím, blonďák se zamračil a zafrkal.
"Zasraný sluníčko," zaklel.
"Nebuď sprostej, lásko," zabručel Jann. "Abych tě nemusel potrestat."
"Počkej, počkej," zvedl Jonne hlavu a zadíval se do Jannových mžourajících očí. "Tohle mě spíš přiměje sprostě mluvit!"
"No jistě. Co jinýho bych ostatně čekal, co?" ušklíbl se Jann. "Po tom, co jsi předváděl v noci..."
"Něco se ti na tom nelíbilo?" zamračil se Jonne.
"Ale kdepak, zlato. Naopak. Líbilo se mi naprosto všechno."
"Hm, to je taky tvý jediný štěstí. Jinak by se to už nemuselo opakovat."
"Sakra. To bych nepřežil!"
"Tolik se ti ta noc líbila?" kousl se Jonne do rtu. "Tímhle přístupem by sis mohl zařídit právě tak hezký ráno..."
"Neříkej dvakrát, miláčku," zavrněl Jann.
Někde pod nimi se ozvalo prásknutí dveří. A vzápětí-
"Jonne Aarone Liimatainene?!"
"Do hajzlu!" vytřeštil Jonne oči. "To je Tommi!"
"Kurva," polkl Jann. "Co... Co budeme dělat?"
"Co budeme dělat?!" vyskočil Jonne z postele. "Obleč se. A zmiz. Tryskem!"
"A nemůžu se jen schovat pod postel, nebo tak něco?" zeptal se Jann.
"Ne! Kdyby tě našel, je z toho průšvih!"
"No, to je mi jasný, ale-"
"Chceš se snad rovnou nechat zavřít?!"
"No, to mě nijak zvlášť neláká."
"Tak VYPADNI!"
"Hele, takhle se ke mně nechovej. Jsem tvůj manžel!" frkl Jann.
"Jo, já vím. A miluju tě," ujistil ho spěšně Jonne. "Ale musíš jít."
"Dám ti vědět, až se budeme moct bezpečně vypařit," vydechl Jann, zatímco se snažil nasoukat do svých svršků.
"Snad to bude brzo," řekl Jonne. "Každá minuta bez tebe bude pro mě hodina, a každá hodina bude věčnost!"
"No, technicky vzato, vzhledem k tomu, že hodina má šedesát minut, tak pro tebe hodina vlastně bude jen dva a půl-"
Jonne protočil panenky a umlčel Janna polibkem.
"Ticho buď," zamumlal. "Ano?"
"Ano, lásko," olízl si Jann rty.
"A teď už běž. Honem, zlato. Nesmí tě tu za žádnou cenu najít!"
Jann kývl, vyměnil si s Jonnem ještě jeden krátký polibek a vyšel dveřmi na balkon. Za okamžik ho už Jonne uviděl přehupovat se přes zábradlí. A hned vzápětí se dveře pokoje otevřely.
"Jonne Aarone Liimatainene!"
Jonne se prudce otočil.
"Tommi!" zaculil se rádoby nevinně. "Co ty tu tak brzo?"
"Brzo? Je jedenáct hodin dopoledne!" zavrčel Tommi a založil ruce v bok.
"Ach. To víš. My rockový hvězdy se na to díváme jinak," pokrčil Jonne rameny.
"Že mě to překvapuje," vzdychl Tommi. "Mimochodem, proč stojíš uprostřed svýho pokoje nahej?"
"No..." zamyslel se Jonne. "Třeba proto, Tommísku, že mi v noci bylo vedro, a proto jsem si to všechno sundal? A když jsi vtrhnul do mýho pokoje, tak jsem zrovna VSTÁVAL a šel se oblíct!"
"To má logiku," uznal Tommi.
A svým způsobem je to i pravda, pomyslel si Jonne. Kurva, vždyť s Janniem v postýlce nemohlo nikomu NEBEJT vedro...
Proboha, nemyslet na Wilďáka, když na sobě nic nemáš!
"A teď bych ocenil, Tommi, kdybys vypadnul z mýho pokoje a nechal mě oblíct!" konstatoval Jonne suše a ze země spěšně zvedl svůj župan.
"Fajn. Jen jsem chtěl vědět, kdo vyzvedává Christuse z tý nemocnice."
"Nemocnice?!" vytřeštil Jonne oči. "On není mrtvej?!"
"Ale jistě, že ne!" zamračil se Tommi. "Kdo ti řekl, že by měl bejt?"
"Spíš kdo mi neřekl, že není!" frkl Jonne a urychleně zapnul svůj od včerejška vypnutý mobilní telefon.
Na displeji téměř okamžitě naskočilo sdělení o přijaté zprávě. Larry.
'Pokud se u tebe zjevil Wilde, rekni mu, ze Christus zije. Ten vul si vypnul mobil.'
"Do prdele!" zaklel Jonne.
"Jo, a mimochodem!" pozvedl Tommi ukazovák. "My dva si musíme promluvit. Čekám na tebe u snídaně."
Žádné komentáře:
Okomentovat