Tak jo. V pátek kapitola nebyla, ale dneska už je. A dneska se nám to kapku rozuzlí. No, nebo možná taky tak docela ne...
"To ne!" zamumlal Zacky. "Ne, ne, ne. To se nemělo stát!"
Lahvička vypadla Jannovi z prstů a roztříštila se na dlažbě.
Zacky chtěl zavřít oči, aby to neviděl, ale nemohl.
Nutno podotknout, že kdyby to udělal, neviděl by především to, jak Jann Wilde vytřeštil oči a následně veškerý obsah úst vyprskl zase ven.
"Do prdele!" zaklel vzápětí. "Bože, tomu říkám HNUS!"
"Wilde!" vydechl Zacky. "Wilde, ty jedno pako zatracený!"
"Nite?" otočil se zmateně Jann. "Co tu děláš?"
"Co ty tu děláš?!" zavrčel Zacky. "Co si to o sobě vůbec myslíš? Snažit se tady zabít?!"
Jann se zadíval na střepy lahvičky.
"Pokud tě to potěší, tohle by mě nezabilo," frkl.
"Jakto?" zamrkal Zacky.
"No, řekněme, že jít si pro jed do lékárny asi nebyl nejlepší nápad," ošil se Jann. "Tohle je zjevně rozdrcenej a rozpuštěnej vitamin C. Kurevsky koncentrovanej. FUJ!"
"To máš z toho, že chceš páchat sebevraždu!"
"A ty se mi divíš?!" vyhrkl Jann a otočil se zpátky k otevřené rakvi. "Jonne už není. Má život smysl?"
"Kdybys nebyl idiot a nezdrhal od Laitily," protočil Zacky panenky, "tak to víš. Jonne-"
"Zrovna v tu chvíli Jonne zmateně zamrkal. Pak oči definitivně otevřel a upřel pohled na Janna, který se takřka vzápětí sesul k zemi.
"J-Jani?" vydechl Jonne. "Proboha.on se otrávil?!"
"Ale kulový," mávl Zacky rukou. "Prostě to s ním úplně normálně seklo. Wilde. Hej, Wilde."
Pár lehkých facek a v Jannově tváři se odehrál tentýž proces jako jen o okamžik dřív v té Jonneho, jen Jann ve výsledku zíral na Zackyho.
"On není mrtvej, co?" zeptal se až podezřele duchaplně na to, že ještě před chvilkou byl ve slastném bezvědomí.
Zacky zavrtěl hlavou.
"A mohl jsi to vědět, kdybys-"
"Jonne!" rozzářil se Jann a vyskočil na nohy. Prakticky vzápětí stál u rakve a skláněl se k blonďákovi. "Lásko. Lásko moje, jak ti je? Cítíš se dobře?"
"Trochu... malátně," zamumlal Jonne. "Ale to je v pořádku, nic není moc velká daň za to, abychom byli spolu, mohli se vypařit, utéct Tommimu... Tak POČKAT! Pořád jsme ve vile?!"
"Jo, to nebylo tak docela v plánu," uznal Zacky. "Ale kdybys snad věděl, jak vyřadit z provozu alarm, můžete bejt během pěti minut pryč."
"Hele, dej mu chvilku!" frkl Jann. "Je malátnej, teď to řekl! Chudáček můj malinkej."
"A žíznivej," podotkl Jonne.
"Dojdu pro vodu," zabručel Ville Valo, dosud nepovšimnutě stojící u schodů. Následně zmizel ve dveřích kuchyně.
"A ty," řekl Jonne Jannovi. "Vytáhni mě z tý zatracený krabice."
"Hele, kdo si jako myslíš, že jsi, že tak rozkazuješ?" ohradil se Jann.
"Tvůj manžel?" pozvedl Jonne obočí a obtočil paže kolem Jannova krku. "Ach, lásko moje. Tolik jsi mi chyběl! Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím..."
"Aspoň sis nemyslel, že jsem mrtvej, že," hekl Jann, zatímco Jonneho usazoval na schody.
Blonďákovy oči střelily po Zackym, který se zrovna v tu chvíli pokoušel zmizet ve stínech.
"SLÍBIL JSI, že se to dozví!"
"Já se snažil," pípl Zacky. "PŘÍSAHÁM!"
"Fajn," pohodil Jonne vlasy. "Ale máš štěstí, že není mrtvej!"
"Ano, to si uvědomuju," kousl se Zacky do rtu.
"Dokážeš si vůbec představit, co by se stalo, kdyby byl?" vrčel dál Jonne.
"Dost jasně."
"Musel bych se ZASTŘELIT!" lamentoval Jonne. "No fakt. Jako by se ta Julie nemohla zabít nějakým jiným způsobem. Nějak, aby mě to nestálo půlku obličeje. Probodnout se, nebo tak něco."
Ville Valo se na své cestě z kuchyně zarazil. Otevřel ústa, ale když Zacky zavrtěl hlavou, zase je zavřel a místo opravování Jonneho vědomostí radši došel k blonďákovi a podalmu lahev limonády.
"Nespím s tebou!" informoval ho okamžitě Jonne. "Nehledě na to, co chce Tommi!"
"To už mi došlo, věříš?" protočil Ville panenky. "Měli byste zmizet. Než se Tommi objeví."
Zatímco Jonne dychtivě pil (konkrétně někde za hranicí půl litru tekutiny), objevil se mu v očích zvláštní výraz.
Když vypil litr, zašrouboval lahev a váhavě se postavil.
"A co když nechci utíkat? Co když chci Tommimu vzdorovat?!"
Trojice okolostojících se na sebe zadívala.
Vzápětí se Jonne octl v Jannově náruči.
"Musíš se vyspat. Blouzníš," konstatoval zpěvák.
"Spal jsem hroznou spoustu hodin!" protestoval Jonne.
"Budeš dál. Neboj. Já tě trochu utahám."
"Hele, to vůbec nezní zle..."
Jann se zašklebil a začal stoupat po schodišti. O nějakou chvíli později se ozvalo klapnutí dveří Jonneho ložnice.
"No..." zamumlal Ville Valo, oči upřené na Zackyho. "Nějaké další povinnosti?"
Žádné komentáře:
Okomentovat