A co se bude dít ráno? Jak spolu budou pánové vycházet po tom, co se, ehm... stalo? Tak schválně...
Když jsem se ráno probudil, Juhova postel byla prázdná. Budík na nočním stolku ukazoval půl jedenácté. Zatraceně, neměli jsme touhle dobou vyrážet na nádraží?
Posadil jsem se a vzápětí se zvedl. Na blízkém křesle byla hromádka oblečení, která vypadala, že je mojí velikosti. Ušklíbl jsem se a beze spěchu se ustrojil. Poté jsem vyklouzl z ložnice.
„Juho?“ zavolal jsem opatrně. „Juho!“
Ale nikdo mi neodpovídal.
Vzdychl jsem a zkusil otevřít blízké dveře. Ukázalo se, že je za nimi koupelna. Výborně, přesně to jsem potřeboval.
Když jsem o chvilku později vycházel z koupelny, dveře naproti mně se zrovna otevřely. Dovnitř vešel usmívající se Juha, v ruce papírovou tašku.
„Ach. Jukko. Ahoj,“ zaculil se na mě, zatímco si opřením špičkou o patu sundával boty. „Jak ses vyspal?“
„Skvěle,“ olízl jsem si rty. „Kde jsi byl?“
Zvedl tašku.
„Koupit snídani. Řekl jsem si, že se budeš chtít nejdřív najíst, než vyrazíme do Tampere.“
„Páni. Díky, jsi zlato,“ zakřenil jsem se.
Udělal krok dopředu a přitiskl svoje rty na moje. Veškeré myšlenky na to, že by snad chtěl ignorovat to, co se stalo předchozí noci, byly velice rychle zaplašeny.
„Mimochodem,“ zamumlal. „Moje bývalá přítelkyně ti vzkazuje, že tě nenávidí. Očividně jsem jim svým sténáním zkazil celej večer, nebo tak něco.“
„No, pokud tě to potěší, MŮJ večer jsi určitě nezkazil,“ pohladil jsem ho po tváři. „V noci to bylo fakt skvělý.“
„Jo, to rozhodně bylo.“ Jeho ruka, ta, co nedržela tašku, se ovinula kolem mého pasu. „I když trochu nečekaný, uznávám.“
„Nečekaný? Moment, kdo tu po kom vyjel?“ naklonil jsem hlavu.
„Já myslel, že se budeš bránit. Fakt!“ pokrčil Juha rameny. „Ale ty... Jsi děvka, viď? Takhle šoustat s někým, koho znáš pár dní...“
„Šoustal jsem i s lidma, co znám pár hodin,“ ušklíbl jsem se.
„Říkám. Děvka,“ mrkl a plácl mě přes zadek. Pak se otočil a zamířil do kuchyně. „Tak pojď. Dáme si tu snídani a vyrazíme. Mimochodem, doufám, že ti nevadí snídat sladký pečivo?“
„Mně? Ani omylem,“ zasmál jsem se. „Nechtěli jsme ale vyrážet dřív? Měl jsi mě vzbudit...“
„Chtěl jsem. Měl jsem to v plánu. Ale když spíš, jsi rozkošnej, víš to?“
„Víš ty, že když se chceš s někým vyspat, neměl bys mu říkat, že je rozkošnej? Není to sexy.“
„Ne?“ zamračil se Juha. „Sakra. Celej svůj dospělej život to dělám úplně špatně. Kafe?“
„Ano, prosím.“
„Jen aby bylo jasno...“ řekl, zatímco vyndával ze skříňky dva hrnky. „Nejsme teď pár, nebo tak něco. Bylo to hezký, ale rozhodně ti teď neřeknu, že tě miluju, nebo tak něco.“
„Samozřejmě, že ne,“ kývl jsem. „To jsem ani nepředpokládal.“
„Výborně,“ otočil se na mě přes rameno. „Ale taky to neznamená, že se to nutně nebude opakovat, správně? Prozatím bych rád udržoval přátelské vztahy s občasnou drobnou...“
„Přátelskou výpomocí?“ pozvedl jsem obočí.
„To bude ono,“ odsouhlasil. „Cukr?“
„Dvě kostky.“
„Ts ts ts. Budeš tlustej.“
„Potřebuju po tý noci doplnit energii,“ konstatoval jsem. „Potřeboval bych jí dokonce víc, kdyby ses mě obtěžoval vzbudit.“
„Už jsem ti řekl, že jsi byl rozkošnej. Tak hezky ses usmíval, z koutku ti tekla slina...“
„Sexy, jen co je pravda.“
Juha přede mě postavil dva hrnky s kávou a tašku. Pak se sklonil a zase mě políbil na rty. Ne moc přátelsky, ehm.
„Byl jsi sexy, abys věděl,“ řekl. „A teď jsi taky. Rozcuchanej, rozmazaný linky... V koupelně je odličovač, mimochodem. A taky tužka na oči, kdybys chtěl.“
„Díky,“ usmál jsem se na něj.
„Není zač,“ mrkl a posadil se na vedlejší židli. „Tak co, vrhneš se konečně na to jídlo? Ať můžeme vyrazit. Nebo se snad už nechceš dozvědět, proč ses opilej toulal po Helsinkách?“
„Ovšem, že chci,“ vzdychl jsem a nahlédl do tašky. „Fajn. Tak co tu máme...“
Posadil jsem se a vzápětí se zvedl. Na blízkém křesle byla hromádka oblečení, která vypadala, že je mojí velikosti. Ušklíbl jsem se a beze spěchu se ustrojil. Poté jsem vyklouzl z ložnice.
„Juho?“ zavolal jsem opatrně. „Juho!“
Ale nikdo mi neodpovídal.
Vzdychl jsem a zkusil otevřít blízké dveře. Ukázalo se, že je za nimi koupelna. Výborně, přesně to jsem potřeboval.
Když jsem o chvilku později vycházel z koupelny, dveře naproti mně se zrovna otevřely. Dovnitř vešel usmívající se Juha, v ruce papírovou tašku.
„Ach. Jukko. Ahoj,“ zaculil se na mě, zatímco si opřením špičkou o patu sundával boty. „Jak ses vyspal?“
„Skvěle,“ olízl jsem si rty. „Kde jsi byl?“
Zvedl tašku.
„Koupit snídani. Řekl jsem si, že se budeš chtít nejdřív najíst, než vyrazíme do Tampere.“
„Páni. Díky, jsi zlato,“ zakřenil jsem se.
Udělal krok dopředu a přitiskl svoje rty na moje. Veškeré myšlenky na to, že by snad chtěl ignorovat to, co se stalo předchozí noci, byly velice rychle zaplašeny.
„Mimochodem,“ zamumlal. „Moje bývalá přítelkyně ti vzkazuje, že tě nenávidí. Očividně jsem jim svým sténáním zkazil celej večer, nebo tak něco.“
„No, pokud tě to potěší, MŮJ večer jsi určitě nezkazil,“ pohladil jsem ho po tváři. „V noci to bylo fakt skvělý.“
„Jo, to rozhodně bylo.“ Jeho ruka, ta, co nedržela tašku, se ovinula kolem mého pasu. „I když trochu nečekaný, uznávám.“
„Nečekaný? Moment, kdo tu po kom vyjel?“ naklonil jsem hlavu.
„Já myslel, že se budeš bránit. Fakt!“ pokrčil Juha rameny. „Ale ty... Jsi děvka, viď? Takhle šoustat s někým, koho znáš pár dní...“
„Šoustal jsem i s lidma, co znám pár hodin,“ ušklíbl jsem se.
„Říkám. Děvka,“ mrkl a plácl mě přes zadek. Pak se otočil a zamířil do kuchyně. „Tak pojď. Dáme si tu snídani a vyrazíme. Mimochodem, doufám, že ti nevadí snídat sladký pečivo?“
„Mně? Ani omylem,“ zasmál jsem se. „Nechtěli jsme ale vyrážet dřív? Měl jsi mě vzbudit...“
„Chtěl jsem. Měl jsem to v plánu. Ale když spíš, jsi rozkošnej, víš to?“
„Víš ty, že když se chceš s někým vyspat, neměl bys mu říkat, že je rozkošnej? Není to sexy.“
„Ne?“ zamračil se Juha. „Sakra. Celej svůj dospělej život to dělám úplně špatně. Kafe?“
„Ano, prosím.“
„Jen aby bylo jasno...“ řekl, zatímco vyndával ze skříňky dva hrnky. „Nejsme teď pár, nebo tak něco. Bylo to hezký, ale rozhodně ti teď neřeknu, že tě miluju, nebo tak něco.“
„Samozřejmě, že ne,“ kývl jsem. „To jsem ani nepředpokládal.“
„Výborně,“ otočil se na mě přes rameno. „Ale taky to neznamená, že se to nutně nebude opakovat, správně? Prozatím bych rád udržoval přátelské vztahy s občasnou drobnou...“
„Přátelskou výpomocí?“ pozvedl jsem obočí.
„To bude ono,“ odsouhlasil. „Cukr?“
„Dvě kostky.“
„Ts ts ts. Budeš tlustej.“
„Potřebuju po tý noci doplnit energii,“ konstatoval jsem. „Potřeboval bych jí dokonce víc, kdyby ses mě obtěžoval vzbudit.“
„Už jsem ti řekl, že jsi byl rozkošnej. Tak hezky ses usmíval, z koutku ti tekla slina...“
„Sexy, jen co je pravda.“
Juha přede mě postavil dva hrnky s kávou a tašku. Pak se sklonil a zase mě políbil na rty. Ne moc přátelsky, ehm.
„Byl jsi sexy, abys věděl,“ řekl. „A teď jsi taky. Rozcuchanej, rozmazaný linky... V koupelně je odličovač, mimochodem. A taky tužka na oči, kdybys chtěl.“
„Díky,“ usmál jsem se na něj.
„Není zač,“ mrkl a posadil se na vedlejší židli. „Tak co, vrhneš se konečně na to jídlo? Ať můžeme vyrazit. Nebo se snad už nechceš dozvědět, proč ses opilej toulal po Helsinkách?“
„Ovšem, že chci,“ vzdychl jsem a nahlédl do tašky. „Fajn. Tak co tu máme...“
Žádné komentáře:
Okomentovat